Až bude nejhůř
Na stole z umakartu pivní louže
zažloutlý záclony v pátý cenový,
štamgastům nad hlavami svatozáře z kouře,
vyčpělej závan po rundě rumový.
Voskový figuríny v matným osvětlení
kdysi tak elegantních papírovejch lamp
a v třásních peleríny majestát už není
v ulitě z levný vůně žena, kdysi vamp.
Až bude nejhůř, prodám svoje tělo
říkala k ránu a brečet se jí chtělo
v tom nočním baru, kde řeči šumí,
kde všichni slyší a nikdo nerozumí.
Seděla u baru, ve výstřihu růži
a v koutku cigaretu dávno vyhaslou,
na paži polonahý tetovanou kůži,
kabelku z výprodeje s přezkou naprasklou.
Líčidlo rozteklý, těžkou hlavu v dlaních
a hlasem drsným jako papír smirkový
křičela na lokál, že za všechno se platí,
stejně ti zbudou jenom nohy ledový.
Až bude nejhůř, prodám svoje tělo
říkala k ránu a brečet se jí chtělo
v tom nočním baru, kde řeči šumí,
kde všichni slyší a nikdo nerozumí.
