Balada o nevydařeném večeru
To bylo v lednu, fukama v okně táhnul mráz,
pustil jsem si bednu, abych Stallona nepropás,
načnul jsem flašku, pivo mi cáklo na stolek,
pak k mýmu vzteku pojistky strhnul Vodkolek.
Dejte mi láhev
ta moje už je dopitá,
dejte mi láhev
ta moje už je dopitá, JEJEJÉ...
Fukama v okně mi táhlo mínus dvacet pět,
čuměl jsem potmě a vzteky jsem div nevykvet,
to ti dva vedle si našli alternativu,
no a já byl přitom dík slušnejm škvírám ve zdivu.
Dejte mi láhev
ta moje už je dopitá,
dejte mi láhev
ta moje už je dopitá, JEJEJÉ...
Čučel jsem v křesle a nohou viklal v koleně
už je to dávno, co přemejšlel sem vo ženě,
žvejkal jsem vztekle tři zavináče z konzervy
a zvuky vod vedle mi děsně lezly na nervy.
Dejte mi láhev
ta moje už je dopitá,
dejte mi láhev
ta moje už je dopitá, JEJEJÉ...
Dřepěl jsem v ošoupaným ušáku po pratetě
a cejtil jsem se děsně vopuštěnej na světě
na stole mastná skvrna, to vod včerejší večeře
a ani živá duše mi nezaklepe na dveře.
Dejte mi láhev
ta moje už je dopitá,
dejte mi láhev
ta moje už je dopitá, ONE MORE TIME
Dejte mi láhev
ta moje už je dopitá,
dejte mi láhev
ta moje už je dopitá, A NAPOSLED
Dejte mi láhev
ta moje už je dopitá,
dejte mi láhev
ta moje už je dopitá, JÉ...
