Nic není, jak bylo dřív
Víš, nic není, jak bylo dřív,
dávno už mě neznejistí,
vůně na zem spadlých slív,
závěj zetlelého listí.
Víš, nic není, jak bylo dřív,
kdy každý den býval lichý,
těžký soumrak v jabloních,
večer před bouří tak tichý.
Vítr stránky obrací
zažloutlého kalendáře
pod slaměnou matrací
divné šaty, cizí tváře.
Víš, nic není, jak bylo dřív,
staré filmy z dávných světů
plné vášní bouřlivých
Monteků a Capuletů.
Víš, nic není, jak bylo dřív,
krámky starých vetešníků,
půvab dnů tak lenivých,
příslib žen zpod slunečníků.
Vítr stránky obrací
zažloutlého kalendáře
pod slaměnou matrací
divné šaty, cizí tváře.
Vítr stránky otáčí,
hledá dětství mezi řádky,
svět byl tenkrát jinačí,
když se klubal ze skořápky.
Dávno nejsem, jak jsem byl dřív,
dny mi léta odčítají,
na hodinách slunečních
stíny kolo štěstí hrají.
Dávno nejsem, co jsem byl dřív,
ze sedliny v šálku s kávou,
z paperbacků zažloutlých
vnímám vůni kdysi známou.
