Odhalená
Někdy pro mne ztrácíš jméno
a splýváš s pozadím,
někdy jsem tvou strunou sedmou
a vůbec neladím.
Na polštáři z husí kůže
každý občas přespává,
nepátrej, kdo za to může,
stejně to smysl nedává.
Snad jednou já ti dokážu říct,
že jsi mé všechno a možná víc,
že chtěl bych být třeba jednou z tvých pih
krásně posázených po ramenou.
Snad jednou - doufám - mi uvěříš,
pro tebe klidně změním se v myš,
skulinou vklouznu, když stahuješ mříž
k pokladům tvým pod halenou.
Někdy vzhůru padá listí,
němá ústa vypráví,
příliš tenký vlas nás jistí,
i ta nerez zrezaví.
Někdy z naší láhve s džinem
všechno kouzlo vyšumí,
pak ho hledáš v někom jiném,
kdo ti prý líp rozumí...
Snad jednou já ti dokážu říct,
že jsi mé všechno a možná víc,
že chtěl bych být třeba jednou z tvých pih
krásně posázených po ramenou.
Snad jednou - doufám - mi uvěříš,
pro tebe klidně změním se v myš,
skulinou vklouznu pod staženou mříž
k pokladům tvým pod halenou.
