Opilý měsíc
Odbíjí půlnoc z pokoje,
mlha ovíjí tenké závoje
kol pouličních lamp a do tmy zazáří
okna levných knajp chodcům do tváří.
A noc si drobí
makový koláč na kabát,
opilý měsíc
k nám na dvůr ze žebříku spad,
má vůni mýdla
a barvu džbánu z mosazi,
chybí mu křídla,
ale komu neschází.
Tvář půlnoční,
má tvář půlnoční.
Půlnoc mám, kyvadlo usíná,
dech se zpomalí, nultá hodina,
klika povolí, dveří skřípnutí
vzkřísí vědomí, nádech vynutí.
Zarostlou bradou
šimrá mě vánek po těle,
spoutat mě zkouší,
zápěstí k čelu postele,
a noc tak voní,
jak svatojánské koření,
v ťápoty sloní
i drobné stopy promění.
Tvář půlnoční,
má tvář půlnoční,
máš tvář půlnoční.
mezihra
A noc si drobí
makový koláč na kabát,
opilý měsíc
k nám na dvůr ze žebříku spad,
má vůni mýdla
a barvu džbánu z mosazi,
chybí mu křídla...
