Vlak jel dál
On jel tím prázdným vlakem sám, cestou mi zpíval blues,
já chvíli toužila jsem být jednou z jeho múz,
byl mýmu ideálu poněkud vzdálený,
však zpíval jako bůh, hlas tichý, zastřený.
Vlak jel dál, dál
a venku bílí koně
doháněj železniční vůz.
A on hrál, hrál
v tom kupé jenom pro mě
svý tichý kytarový blues.
On měl tu svou kytaru jen tak zlehka opřenou,
a zpíval, nedávno že rozešel se se ženou,
a že má moře času a tak jezdí tam a zpět,
jinejma očima že k ouká na ten divnej svět.
Vlak jel dál, dál
a venku bílí koně
doháněj železniční vůz.
A on hrál, hrál
v tom kupé jenom pro mě
svý tichý kytarový blues.
Pod zavřenými víčky vnímala jsem rytmus kol,
po strunách stékal pláč i smích a všechen světabol,
pak náhle davy lidí zaplnily nádraží,
já sama na peróně a jeho vlak odváží.
Stávám dál, dál
jak tenkrát na peróně,
vyhlížím železniční vůz.
Tenkrát hrál, hrál
na chvíli jenom pro mě
svý tichý kytarový blues.
