Vyznání
Tichý dům, žádné kroky v síni,
ospalý podzim za oknem zívá,
vařím čaj s malinovou vůní
nemluvný telefon a já...
Vnímám, tvůj parfém vnímám,
když z láhve vína sám upíjím,
přiznávám, že se cítím sám,
že mi scházíš, já tiše sním,
že se vrátíš ke mně domů,
uslyším, jak otáčíš klíčem...
V záclonách prach se tiše skrývá,
na fotkách tvoje tvář všechno připomíná,
v hodinách písku neubývá
vůně tvá v peřinách a já...
Vnímám, tvůj parfém vnímám,
když z láhve vína sám upíjím,
přiznávám, že se cítím sám,
že mi scházíš, já tiše sním,
že se vrátíš ke mně domů,
uslyším, jak otáčíš klíčem...
Dnes už vím, že jsem býval blázen,
neuměl jsem ti říct to své vyznání,
já se rád k tobě domů vracel,
myslel jsem vážně, že to víš...
Vnímám, tvůj parfém vnímám,
když z láhve vína sám upíjím,
přiznávám, že se cítím sám,
že mi scházíš, já tiše sním,
že se vrátíš ke mně domů,
uslyším, jak otáčíš klíčem...
